Tři patra smutku

Wabi Daněk

1:Paní NEováková v pArvním patře
kEaždý ráno kArmí starou kEočkuAE  A 
pak ji nEosí parkem v nAáručí
a pEotichu jí brouká do spanHí,
obě jsEou si děsně pAodobný,
jenžEe ta kočka mAá nos jako vlEočkuAE 
vC#mobě žijou jenom tHak, vC#moběma už ujel vlHak,
vC#mobě mají už život zHa sebou
a na světě už vůbec nic je nezajímá, krom tý drEuhýAE  A 
2:O dvě patra vejš v tom bytě,
co má na dveřích vizitku Karel Klíma,
žije pan učitel v penzi
se svou sbírkou brouků, much a motýlů,
celý nocí sedí nad krabicí,
kromě hmyzu nic ho nezajímá,
celý dny pak prodřímá s přivřenejma očima,
těší se, až přijde večer,
zase zasedne si nad krabicí much a brouků zaprášenou.
3:Patro níž pod panem učitelem
žije v malým bytě paní Malá,
stěny, co maj' k sobě sakra blízko,
sedm let užtvoří její svět,
sedm let už uplynulo
od tý doby, co se naposledy smála,
zpaměti zná celej strop, chodník plnej cizích stop,
spousta lidí tudy prochází
a nikdo z nich se u té paní nezastaví ani chvíli.
4:Jedno ale mají společný
všichni ti lidé v tomhle smutném domě:
celý tejdny skoro nejedí,
jen aby mohli děti přivítat,
a když děti nemaj' před vejplatou
ani floka, potom přijdou skromně,
na zdraví se pozeptat, předvést tuzexovej šat,
pumpnout tátu nebo mámu
o tři stovky nebo ještě o víc a jet domů novým fárem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:18:44.659+00:00
Výsledky hledání: